Závěť

Závěť je jedním ze zákonem upravených pořízení pro případ smrti. Závěť je odvolatelný jednostranný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Nejjistějším způsobem pořízení závětí je sepsání závěti notářským zápisem.



 

Závěť má přednost před děděním ze zákona. Jestliže zůstavitel sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celé své pozůstalosti, nedojde k dědění ze zákona. Pořízením závěti může zůstavitel předejít majetkovým sporům mezi dědici po jeho smrti.

Občanský zákoník rozlišuje tyto typy závěti:

závěť holografickou, tj. napsanou vlastní rukou zůstavitele,

závěť alografickou, tj. sepsanou jinak než vlastní rukou zůstavitele (nutnost dvou svědků),

závěť ve formě notářského zápisu,

závěť s úlevami, která je určena osobám, které se kvůli nějaké události nacházejí v situaci, kdy jsou v ohrožení života.

Sepsání závěti notářem oproti jiným formám dává jistotu, že závěť bude mít ty důsledky, které pořizovatel zamýšlel a pozůstalost bude skutečně podle jeho vůle projednána. Originál závěti sepsané notářem zůstává vždy uložen u notáře a údaj, že závěť byla sepsána, notář zapisuje do elektronické Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky. V této evidenci jsou kromě závětí evidovány také dědické smlouvy, smlouvy o zřeknutí se dědického práva nebo povolání správce pozůstalosti.    

Zůstavitel má právo závěť kdykoli zrušit. Závěť lze zrušit buď pořízením nové závěti, nebo odvoláním závěti. Odvolat závěť lze mlčky například zničením listiny anebo výslovným prohlášením o odvolání závěti učiněným v takové formě, jaká se vyžaduje pro pořízení závěti. Zvláštním případem odvolání závěti je vydání závěti pořízené ve formě notářského zápisu zpět pořizovateli.

Při pořizování závětí je třeba být si vědom práv nepominutelných dědiců. Těmi jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Rozsah práva nepominutelných dědiců na jejich zákonný dědický podíl je stanoven u nezletilého potomka na tři čtvrtiny jeho zákonného podílu a u zletilého potomka na jednu čtvrtinu zákonného dědického podílu. Pominutí nepominutelného dědice v závěti zakládá právo nepominutelného dědice na vyplacení jeho povinného dílu.

Nepominutelného dědice lze vydědit. Musí k tomu však být splněny zákonné důvody, kterými jsou:

vyděděný neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,

vyděděný neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem,

vyděděný byl odsouzen za spáchání trestného činu svědčícího o jeho zvrhlé povaze,

vyděděný trvale vede nezřízený život,

vyděděný je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že je tu obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl; v tom případě je ovšem třeba, aby byl tento povinný díl zůstaven jeho potomkům.

Pro případ, že dědic dědictví nenabude, může zůstavitel ustanovit dědici náhradníka.

Zvláštním případem náhradnictví je tzv. svěřenské nástupnictví, které umožňuje zůstaviteli povolat za dědice určitou osobu (předního dědice) a současně určit, komu pozůstalost připadne po smrti tohoto dědice (následný dědic).

 

Příklad:

Zůstavitel vlastní dům, má auto a běžný účet. Kromě tohoto majetku vlastní i menší a chce, aby tento byt zdědil jeho synovec. Ohledně ostatního majetku si přeje, aby se dědil podle zákonné dědické posloupnosti, tedy aby jej zdědila manželka a syn. Zůstavitel tedy sepíše u notáře závěť, v níž dědicem bytu ustanoví svého synovce a dědici ostatního majetku manželku a syna. Pro případ, že by synovec v dědictví byt nenabyl, ustanovil k bytu náhradním dědicem svého syna.

 

Související:

Dědická smlouva

Dovětek

Statut svěřenského fondu

Založení nadace a nadačního fondu