Jak to bude s rozvody?
Evropský trend v oblasti agendy rozvodů je jednoznačný: redukovat úřední postup na nutné minimum a co možná nejvíce zmírnit traumatizující dopad rozvodu na všechny zúčastněné. NKČR vítá, že i ČR se pozvolna vydává právě touto, lidštější, cestou, a že byl notářský stav přizván k probíhající diskusi o cílové administrativní podobě rozvodů.
Aktuální vládní návrh novely občanského zákoníku počítá s institutem tzv. „smluveného rozvodu“ (dříve rozvod bez zjišťování příčin rozvratu), jehož průběh má usnadnit situaci párům vychovávajícím nezletilé děti. Rozvodové řízení by bylo sloučeno s řízením opatrovnickým a prakticky by rozvod vypadal tak, že manželé by přednesli soudu svou dohodu o rozvodu a soud by ji potvrdil. Byli by tím ušetřeni veřejného jednání soudu, otázek soudce ohledně příčin rozvratu manželství a vedení ke smíru, nicméně vyhlášení rozsudku by i nadále muselo proběhnout veřejně, v soudní síni. Zachovány by též zůstaly nemalé náklady na soudní řízení jako takové i administrativní zátěž soudů (pro představu – pohybujeme se v objemu zhruba 12.000 nesporných rozvodů ročně). Zarážející je, že párů bezdětných anebo párů s dětmi již dospělými by se tyto úlevy z blíže neobjasněných důvodů nijak netýkaly.
Je těžké odhadnout, jaká nálada v tomto ohledu ve společnosti převládá: občas zaznívá poněkud úsměvný názor, že rozvod by se neměl příliš usnadňovat, resp. učinit dostupnějším a snesitelnějším, protože pak by se už rozváděl skoro každý, případně, že zvládnout rozvod z procesního hlediska vyžaduje málem nadpřirozené schopnosti, tudíž je to úděl vyvolených. Kdykoli se však média obrátí s dotazem na osoby, které rozvodem prošly, panuje naprostá shoda v tom, že jakékoli usnadnění či úleva, které zmírní celkové trauma z rozvodu, jsou jednoznačně vítány. Lidé velmi často označují i samotné prostředí soudu jako významně stresující, bez ohledu na profesionalitu a vlídnost soudce.
Bezvýznamná rozhodně není ani finanční stránka věci, kterou návrh novely reflektuje pouze snížením soudních poplatků. Nejde však jen o náklady jako takové (prostorové a personální zabezpečení soudního řízení), ale i to, kdo je z povahy věci nese, resp. měl by nést: nepovažujeme za žádné kacířství namítnout, že plátci by přeci měli být samy rozvádějící se páry.
Na nedávné konferenci k oslavě 30. výročí svobodného českého notářství vystoupila mj. řecká notářka Eftychia Karastathi, která popsala, jak fungují nesporné rozvody v Řecku: figurují tam rovněž pod názvem „smluvené rozvody“ (consensual divorce) a probíhají již od roku 2017 u notářů. Administrativní zátěž soudů i časová náročnost se významně snížila, stejně jako negativní dopad na psychiku zúčastněných. V rozvodech u notáře přitom Řecko nepředstavuje žádnou avantgardu – stejná praxe úspěšně funguje již v sedmi z unijních států (mj. ve Francii a ve Španělsku).
Odpůrci rozvodů u notáře s oblibou namítají, že notáři nemají pro danou agendu dostatečnou kvalifikaci, zkušenosti či personální kapacitu. Takový argument lze považovat nanejvýš za úsměvný: vždyť již notářský kandidát se během praxe musí setkat, kromě veškeré další práce s lidmi a jejich osudy, i s řadou náročných a komplikovaných pozůstalostních řízení, kde musí projevit nejen dostatečnou erudici, ale především schopnost empatie a subtilní komunikace v tíživé situaci lidského života, jakou je úmrtí blízké osoby. O nedostatku kapacity v oblasti rozvodů tak může být řeč jen stěží. Mimoto, i v digitalizaci notářských služeb čeští notáři uspěli lépe a rychleji než kdokoli v Evropě, není důvod mít jakékoli pochybnosti o tom, jestli by se dovedli zhostit agendy smluvených rozvodů.
Ať už se bude zákonná úprava rozvodů ubírat jakýmkoliv směrem, NKČR vítá, že „ledy se pohnuly“, diskuse pokračuje, a panuje všeobecná shoda ohledně společného cíle – zmírnění traumatizující dimenze dosavadní podoby rozvodů a zároveň snížení administrativní zátěže soudů.