Pozůstalostní řízení: podstata, zahájení a role notáře
Pozůstalostní řízení, často dosud označované původním názvem dědické řízení, je proces stanovený právní úpravou, jehož cílem je zjistit dědické právo, identifikovat dědice a určit, jakým způsobem bude pozůstalost rozdělena mezi osoby, které mají odpovídající právní nárok. Tento proces je zásadní pro právní jistotu osob, které mají po zůstaviteli převzít majetek či odpovědnost za dluhy. Než se ponoříme do vybraných fází pozůstalostního řízení, doporučujeme k nahlédnutí náš dřívější článek – slovníček pojmů, který usnadní porozumění textu. Najdete jej zde.
Zahájení řízení a přidělení notáře
Pozůstalostní řízení se zpravidla zahajuje bez návrhu, a to na základě úmrtního listu, který matrika zašle příslušnému soudu. Soud následně vydá usnesení a pověří notáře jako soudního komisaře, který provádí většinu úkonů soudu prvního stupně. Dědicové si tedy notáře nemohou volit sami; je jim přidělen automaticky podle rozvrhu stanoveného soudem a notářskou komorou, aby byla zajištěna nestrannost a objektivita řízení.
Notáři se v průběhu pozůstalostního řízení říká soudní komisař a jeho role je klíčová. Během řízení:
- shromažďuje informace o zůstavitelově majetku a dluzích,
- ověřuje existenci závěti či jiných pořízení pro případ smrti,
- kontaktuje dědice a další účastníky řízení,
- svolává jednání a vede procesní úkony,
- činí úkony soudu prvního stupně v souladu se zákonem.
Kdo je účastníkem řízení
Notář zpravidla k úvodnímu jednání (tzv. předběžné šetření) zve toho, kdo je na úmrtním listě uveden jako vypravitel(ka) pohřbu. Od tohoto jednání se odvíjí další průběh řízení. Notář - soudní komisař zjistí okruh dědiců, tj. osob, které mají právní nárok na dědictví, a to podle dědické smlouvy, závěti, event. podle zákonné posloupnosti. Zvláštní postavení mají v řízení potomci zůstavitele - nepominutelní dědici.
Co je odúmrť?
Specifická situace nastává, pokud zůstavitel nezanechal žádnou závěť a zároveň neexistují žádní zákonní dědicové, event. všichni dědicové dědictví odmítli či byli z dědění vyloučeni. V takovém případě majetek připadá státu, který podle občanského zákoníku vystupuje jako dědic odúmrti. Stát dědictví nabývá ze zákona a nemůže je odmítnout. O majetek pak obvykle pečuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který ho může spravovat, prodat nebo využít podle pravidel hospodaření se státním majetkem.