Dostupný rozvod: hrozba nebo záchrana?

Dostupný rozvod: hrozba nebo záchrana?

Rozvod u notáře se stává čím dál aktuálnějším: Ministerstvo spravedlnosti chce představit návrh nové úpravy nejpozději v březnu.

Nejprve si ujasněme definici: co takový rozvod u notáře vlastně je? Jaké vztahy a situace by notář řešil? – Když se řekne rozvod, spousta z nás si patrně představí bouřlivé, dramatické stání u soudu, typické „tahanice“ o děti, agresivní spory o majetek, nekonečné řízení a astronomické náklady. Tedy klasický případ sporného rozvodu. Málokdo si naopak představí rozvod jako něco smutného, ale v daném případě úlevného, tedy například klidnou a rozumnou dohodu dvou zralých lidí, kteří po společném zvážení a pokusech o zlepšení vzájemného soužití zkrátka dospěli k závěru, že už spolu dál žít nemohou a nechtějí, a pokud mají děti, jsou odhodláni setrvat v dobrých vztazích a minimalizovat negativní dopad rozvodu na sebe samé a především na děti. Právě druhý uvedený příklad ilustruje rozvod nesporný, kterých je u nás až 80%. Právě tento, a pouze tento druh rozvodu by bylo možné realizovat u notáře.

Proč se vlastně o rozvodech u notáře začalo uvažovat? Kromě ulehčení soudům a zkrácení doby řízení je hlavním důvodem menší psychická zátěž lidí, kteří se rozvádějí. Pokud je dvojice lidí ve shodě, nehodlá si dělat žádné naschvály ani scény, a naopak hodlá i po rozvodu pokračovat v láskyplné výchově svých dětí, ač v odděleném režimu, je nasnadě, že povinnost řešit rozvod před soudem, znamená nesmírnou psychickou zátěž. Souvisí to mj. se zkresleným, leč značně rozšířeným společenským vnímáním soudu coby instituce, kam se musejí dostavit ti, kteří „něco provedli“ a mají být podrobeni rozsudku jménem republiky. V případě rozvodů, za které vlastně nikdo ze zúčastněných konkrétně nemůže, je nadbytečné, aby kontext soudního jednání umocňoval pocity viny a smutku, které naprostá většina rozvádějících se lidí beztak hluboce prožívá.

Odpůrci rozvodů u notáře tvrdí, že notáři nemají dostatečnou zkušenost v otázkách rodinného práva, ba dokonce nemají ani dostatečně dlouhou profesní zkušenost, aby mohli kvalifikovaně posoudit, zda se skutečně jedná o autentický nesporný rozvod, či zda je jedna ze stran pod nátlakem. Zároveň prý notáři nebudou schopni v dohodě prosadit zájem dítěte. A konečně, pokud se zjednodušší samotný proces rozvodu, dojde k nárůstu rozvodovosti, a to i v případech, kdy mohlo být manželství ještě zachováno. „Soud je garantem stability rodinných poměrů,“ říká advokát a odborník na rodinné právo David Pytela. „Považuji rodinu za základní kámen a pokud budeme ulehčovat rozvody, bude to mít neblahý efekt na celou společnost. Je dobře, pokud existují menší překážky. Rodina pak má tendenci se stmelit a překonat to, co způsobilo rozkol.“

Vezměme si tyto argumenty jeden po druhém:

Co se týče kvalifikace a délky praxe, notáři denně jednají s účastníky dědických řízení, řeší úpravu majetkových poměrů manželů anebo konzultují či sepisují závěti, které nezřídka zrcadlí dlouhodobě složité vztahy v rodině pořizovatele. U každého úkonu nejen odpovídají za to, že účastník nečiní úkon pod nátlakem, ale díky značnému objemu této agendy jsou také dostatečně zběhlí v posuzování skutečných pohnutek lidského jednání a lidských charakterů. A co se délky praxe týče: každý notář musí mít nejméně pětiletou praxi – ale v naprosté většině případů je jeho profesní zkušenost opravdu výrazně delší.

  1. Co se týká prosazení zájmu dítěte, vychází se z toho, že u nesporného rozvodu dovedou nejlépe posoudit a zajistit zájem dítěte jeho rodiče, a že jsou v tomto ohledu nezastupitelní. Pro obsah dohod jsou zároveň navrhována velmi přísná měřítka: např. u dohody o výživném musí být doloženy příjmy rodiče, potřeby dítěte a další majetkové poměry povinného rodiče. V každém případě, pokud by notář měl jakékoli pochybnosti a dospěl k závěru, že férová dohoda o péči o nezletilé děti není možná, dal by podnět příslušnému opatrovnickému soudu.

  2. Nikdo jistě nepochybuje o tom, že rodina je jedním ze základních kamenů společnosti, ale jistě lze polemizovat s tvrzením, zda garantem stability rodinných poměrů je soud, resp. hrozba rozvodu před soudem. Ano, pokud existují překážky, je možné, že některé páry se časem vzdají vize náročného rozvodu, a jejich vztah se dokonce postupně zlepší. Daleko realističtější je však varianta, že páry, jejichž soužití je nenapravitelně rozvráceno, a přesto se k rozvodu neodhodlají, budou nadále žít nikoliv spolu, ale vedle sebe, ve vzájemném konfliktu a zášti. Netřeba podotýkat, že negativní vliv dlouhodobého disharmonického soužití dopadá i na nezletilé děti.

Ostatně, rozvodovost je u nás beztak jednou z nejvyšších v Evropě. Je těžké předvídat, zda zavedením rozvodů u notáře ještě stoupne. Nelze vyloučit ani to, že vědomí dostupnosti a rychlosti rozvodu některé páry naopak stmelí, protože zrovna tak, jako někoho od rozchodu odrazuje zdlouhavé a oficiozní soudní řízení, někoho odradí představa, že manželství lze ukončit dostupným (nikoliv snadným) způsobem  – a vážně se zamyslí nad tím, jestli něco takového doopravdy chce.