I v nesezdaném soužití můžete sdílet majetek nebo dědit

I v nesezdaném soužití můžete sdílet majetek nebo dědit

Pojem nesezdané soužití občanský zákoník neupravuje, ale v konkrétních odstavcích s ním vlastně počítá. Ovšem pozor, nepleťte si ho s registrovaným partnerstvím!

Nesezdané soužití se nejčastěji týká druha a družky, ale může zahrnout i další osoby, zpravidla v poměru rodinném nebo obdobném. Muž a žena nemusí vždy uzavřít sňatek, aby se vzájemně zaopatřili. Mají hned několik možností, jak mohou společně nabýt a sdílet majetek, například:

  1. Oba dva uzavřou s prodávajícím nebo dárcem smlouvu, podle níž se stanou úplnými vlastníky předem stanovené části nově nabytého majetku (např.: jeden se stane vlastníkem garáže, druhý obytné části nemovitosti). Nebo budou celou věc vlastnit společně, a to v podílech, které si ve smlouvě určí ( např.: jeden bude vlastníkem 40 %, druhý 60 % majetku).
  2. Oba dva společně investují do vzniku věci (společně vybudují firmu, zkonstruují loď nebo postaví dům) a následně ji společně vlastní, přičemž každý vlastní takový podíl, jaký mu byl přidělen ve smlouvě, na níž se jejich spoluvlastnictví zakládá.
  3. Jeden převede druhému část svého majetku do spoluvlastnictví.

Nesezdané soužití zpravidla funguje bez problémů i neformálně a na základě dohody obou partnerů. Situace se však zásadně může změnit ve chvíli, kdy jeden z partnerů zemře.

Miladu s Josefem seznámili v parku jejich jezevčíci. Ze psí lásky byla brzy i láska lidská, netrvalo dlouho, Milada opustila svůj malý, útulný obecní byt a nastěhovala se k Josefovi do jeho rodinného domu v sousedním městě. Ona děti neměla, on byl rozvedený a měl jednoho dospělého syna Martina z prvního manželství. Josef s Miladou prožili krásných sedm let, pak ale Josef těžce onemocněl. Milada při něm stála v dobrém i zlém a zpětně mohla říct, že to bylo nejtěžší období jejího života. Martin k otci nikdy neměl vřelý vztah a k jeho družce se choval chladně, s pocitem, že pro otce není dost na úrovni. Když ale otec onemocněl, vlastně se mu ulevilo, neboť téměř veškerou péči o nemocného převzala Milada. Na požádání ovšem vždy zavezl otce do nemocnice, zařídil mu vyšetření nebo vyzvedl léky, to nikdy neodmítl.
Milada věděla, že Josefa naživu drží hlavně jeho láska k životu. Ode dne, kdy onemocněl, proto nikdy nenašla vhodnou chvíli zavést řeč na možnost, co s ní bude, kdyby Josef zemřel, a Josef sám to téma nikdy neotevřel, protože se všemi myšlenkami upíral k životu, ne ke smrti. Bohužel však Josef, i přes dlouhý a těžký boj, zemřel, v  klidu a míru, v její náruči.
Po několika týdnech ji pozval notář jako vypravitelku pohřbu k předběžnému šetření ohledně majetku a okruhu dědiců po zemřelém. Byl to pro ni šok. Josef nesepsal závěť, a tak jediným dědicem Josefa je jeho syn a ona nemá nárok vůbec na nic. Dozvěděla se, že pokud se s Martinem nedohodne, bude se muset z domu vystěhovat. Milada se ale přece nemá kam vrátit! S Josefem žili pěkně tolik let, dochovala jej a stálo ji to kus zdraví. Notář jen smutně pokýval hlavou. Znal tento příběh ze své praxe až příliš dobře…

V případě nesezdaného soužití je vždy třeba myslet na to, že v případě, že jeden z partnerů má děti a nesepíše závěť nebo jiné pořízení pro případ smrti, budou dědit podle zákona děti (popřípadě další potomci), a ne přeživší druh či družka!

Když není závěť, druh nebo družka mohou dědit, jen pokud zemřelý neměl potomky. Dědí společně s jeho manželem (nebylo-li manželství zemřelého rozvedeno) a jeho rodiči. Není-li manžela ani rodičů, tak společně s jeho sourozenci, popřípadě jejich dětmi.

Zaopatřit druha pro případ smrti je možné především závětí. Je třeba ale vědět, že muž sice může své družce odkázat veškerý svůj majetek, ale i v tomto případě mají nepominutelní dědicové, tedy děti nebo jejich potomci (nikoliv manžel!), nárok na nepominutelný díl. Ten se vyplácí v penězích – nezletilý potomek má nárok na ¾ svého zákonného podílu (který by mu připadl, kdyby závěti nebylo) a zletilý na ¼ zákonného podílu.

Viz blíže také článek na téma Závěť.

O podrobných možnostech závěti nebo jiného pořízení pro případ smrti, tj. dědické smlouvy nebo dovětku, tak, aby řešila vaši konkrétní situaci, vás informuje notář, který vám pomůže potřebné listiny sepsat. Notář vám rovněž podá informace o podmínkách a důsledcích spoluvlastnictví a bezpečným způsobem a právně kvalifikovaně vám sepíše darovací, kupní či jinou smlouvu.

Doklady, které budete potřebovat k sepisu notářského zápisu: občanský průkaz, cestovní pas nebo jiný platný průkaz totožnosti; osobní údaje dědiců, případně vyděděných osob; doklady k majetku, kterého se bude závěť nebo jiná listina týkat a které pomohou tento majetek správně, nezaměnitelně popsat.