Časopis Ad Notam

Druh a družka nepatří mezi osoby oprávněné k náhradě nákladů na výživu pozůstalým podle § 2966 odst. 1 o. z., který takový nárok nezakládá osobám, jimž zemřelý nebyl povinen poskytovat výživné na základě zákona, ani poskytoval-li je dobrovolně. Snížení životní úrovně osoby, které zemřelý poskytoval výživné dobrovolně, ač k tomu nebyl ze zákona povinen, není bez dalšího okolností odůvodňující přiznání nároku na příspěvek na výživné podle § 2966 odst. 2 o. z. ROZSUDEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 14. 12. 2022, SP. ZN. 25 CDO 3144/2021

Strany při uzavírání smluv stojí často před otázkou, jak vyřešit situace, kdy neví s jistotou, kdy určitá skutečnost v budoucnu nastane a zdali vůbec nastane. Současně po vzájemné dohodě na tuto skutečnost z nějakého důvodu chtějí navázat určitý právní následek...

Účelom príspevku je podeliť sa s českými kolegami o radosť z prijatia ostatnej novely zákona č. 530/2003 Z. z. o obchodnom registri (ďalej aj ako „ZOR“), podľa ktorej slovenskí notári s účinnosťou od 1. novembra 2023 vykonávajú prvozápisy spoločností s ručením obmedzeným do obchodného registra (zákon č. 268/2023 Z.

V § 1693 odst. 3 ObčZ je zaveden zvláštní institut, který ve smyslu zákonného textu spočívá v právu dědice požadovat na ostatních dědicích vyrovnání jeho zásluh z důvodu jeho starání se o zůstavitele, anebo jeho přispění k udržení nebo zvětšení zůstavitelova majetku. V důsledku toho, jak se toto právo realizuje, jde ve své podstatě o právo na zvýšení dědického podílu takového dědice na úkor dědiců ostatních.

Digitální svět nás obklopuje již několik desítek let a do virtuálního prostoru se přesouvá značná část majetku. Osoby dnes již běžně vkládají své finanční prostředky na virtuální internetové účty, do různých platebních systémů, příp. nakupují kryptoměny. Otázku, co se stane s tímto digitálním majetkem po jejich úmrtí...

Příspěvek Mgr. Pavla Bernarda, viceprezidenta NK ČR, přednesený na celostátní notářské konferenci 5. října 2023 v Praze

Dědické právo je souhrn právních předpisů ustanovujících o spořádání soukromých práv a povinností, jejichž subjektem byla osoba zemřelá, po případě práv a povinností utvořených nařízením osoby zemřelé na případ smrti nebo konečně takových, které vzniknou úmrtím osoby bez předchozího jejího spolupůsobení. (Jan Krčmář)

Rozhovor s JUDr. Martinem Foukalem vedla JUDr. Věra Sáblíková, prezidentka Notářské komory pro hl. m. Prahu a členka prezidia NK ČR.

Omezení odpovědnosti dědice (resp. státu, který nabyl dědictví z titulu odúmrti) za dluhy zůstavitele dané tzv. výhradou spisu pozůstalosti (§ 1706 o. z.), se nevztahuje na dluhy, které vznikly vlastním prodlením dědice (státu), k němuž došlo až po zůstavitelově smrti. ROZSUDEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 30. KVĚTNA 2023, SP. ZN. 24 CDO 586/202

Můj vztah k zelenině, ovoci a podobným neblahým důsledkům evolučního druhového vývoje zůstává odjakživa na stejné vlně. Na základní škole, muselo to být asi tak v šesté nebo sedmé třídě, jsme dostali...

Příspěvek řeší problematiku reprezentace v právu povinného dílu se zvláštním důrazem na otázku, zda a případně jak se liší právní postavení nezletilých nepominutelných dědiců podle příbuzenských stupňů, resp. kolik činí povinný díl v případě dětí zůstavitele a kolik u jeho vzdálenějších potomků. Autor se snaží o nalezení kompromisu nejen mezi současnými přístupy preferujícími pořizovací volnost nebo rodinnou solidaritu, ale také mezi tradiční teorií reprezentace a současnou úpravou povinného dílu, která navazuje na meziválečné osnovy i občanský zákoník z roku 1964.

Předložený odborný článek si klade za cíl analyzovat vybrané sporné otázky spojené s právním institutem vypořádání a předložit možná řešení, jak zmíněné problémy elegantně vyřešit. Kromě obecných otázek spojených s institutem jako celkem bude pozornost věnována také vypořádání plnění spočívajícího v péči o zůstavitele.

Vlastnické právo jakožto „věcné právo základní (mateřské) povahy“ nezůstává stranou pozornosti ani v rámci notářské činnosti – počínaje řízením o pozůstalosti (kde je pro zjištění rozsahu pozůstalosti relevantní vlastnické právo zůstavitele ke dni jeho smrti) a konče sepisováním notářského zápisu o rozhodnutí orgánu obchodní korporace (kde je zase relevantní vlastnictví přítomných společníků k jejich podílům).

Složitost otázek, o kterých se mluví v souvislosti se změnou statutu svěřenského fondu, odráží zprvu jistou bezradnost, pokud jde o určení místa svěřenského fondu v českém soukromém právu, porozumění ideové koncepci, kterou český zákonodárce pro svěřenský fond zvolil, a vymezení vztahu svěřenského fondu k dalším soukromoprávním institutům.

Dochází-li mezi dědici k neshodám ohledně správy pozůstalosti, může soud rozhodnout o tom (§ 156 z. ř. s.), že správu pozůstalosti má vykonávat pouze jeden z dědiců, zejména za situace, kdy tomuto dědici svědčí právní důvod k dědění, o němž nejsou pochybnosti, dědictví neodmítl a je schopen a ochoten spravovat pozůstalost. USNESENÍ NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 23. BŘEZNA 2023, SP. ZN. 24 CDO 111/20223

V zápise z redakční rady Ad Notam se mimo jiné uvádí: „u třetího článku pana Dr. Talandy a Doc. Horáka se k tématu společného dědění manželky a milenky rozvinula odborná diskuse (…)“. Článek JUDr. Adama Talandy, Ph.D., a Doc. JUDr. Ondřeje Horáka, Ph.D.: spolužijící osoba – od výdobytku socialismu k realitě dneška? Byl uveřejněn v čísle 1/2023 a zabývá se děděním spolužijících osob, které můžou mít na zůstavitele nejrůznější osobní vazby.

Součástí dědění je vedle nabytí majetku také přechod dluhů zůstavitele na dědice. Povinnost dědice hradit dluhy zůstavitele je zásadně neomezená, ale lze ji omezit do výše ceny nabytého dědictví uplatněním výhrady soupisu pozůstalosti. Zvláště v případě omezení povinnosti dědice hradit dluhy zůstavitele mohou vznikat nejasnosti při určení konkrétní výše dluhů, které na dědice přecházejí.

Po více než deseti letech revizních příprav vstoupila 1. ledna letošního roku v účinnost novela švýcarského občanského zákoníku, výrazně se dotýkající dědického práva. Při této příležitosti bych chtěl v následujícím textu ve světle zmíněné novely pojednat o základních rysech švýcarské dědickoprávní úpravy, a to především se zaměřením na ochranu osob, jimž ze zákona svědčí nárok na díl z pozůstalosti (povinný díl).

Právo nic jiného není, nežli umění a rozeznání dobrého od zlého, spravedlivého od nespravedlivého, pravého od křivého, mírného od nemírného: kteréž jednoho každého k tomu vede a učí, čeho se má přidržeti a čeho se zase vystříhati. PAVEL KRISTIÁN Z KOLDÍNA 

Dědictví není nic jiného než nastoupení do veškerých práv zůstavitele. Salvius Iulianus

Rozhovor s prezidentem NK ČR vedla JUDr. Věra Sáblíková, prezidentka Notářské komory pro hl. m. Prahu.

ROZSUDEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 19. DUBNA 2022, SP. ZN. 22 CDO 3387/2021

Konflikty mezi dědici navzájem nebo mezi dědici a samotným notářem jsou častá věc. Pokud vím, tak ve městě, či dokonce velkoměstě se tyto konflikty vyskytují častěji než v okresních městech či na vesnici. Jak mi vyprávěl Martin Šešina, v okrese Benešov má notář ještě takovou autoritu, že účastníci většinou jeho slova či doporučení respektují, prostě jeho názor považují za tzv. „směroplatný“.

Nezřídka se stává, že se po právní moci usnesení, jímž bylo pozůstalostní řízení skončeno, objeví nějaký další majetek, který z rozličných důvodů nebyl předmětem původního řízení. Do 31. 12. 2013 platilo, že „Objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, nějaký zůstavitelův majetek, popřípadě i dluh, provede se o tomto majetku řízení o dědictví. Objeví-li se pouze dluh zůstavitele, řízení o dědictví se neprovede.

Ke dvěma výročím eugena ehrlicha Úprava dědění spolužijící osoby jako dědice podle zákonné dědické posloupnosti byla v českém právu zakotvena v 50. Letech 20. Století a přetrvala do dneška. Spolužijící osoba je od té doby k dědění povolána společně s nejbližšími příbuznými zůstavitele, podle současné úpravy ve druhé a třetí zákonné dědické třídě. Je dědění spolužijící osoby přežitkem myšlení právnické dvouletky z éry budování socialismu, nebo jde o adekvátní řešení sociální reality dneška, které odpovídá dlouhodobým tendencím právní vědy I praxe?