Ve dnech 5. až 7. 6. 2024 pořádala Justiční akademie další ročník dědického semináře, jehož součástí byla i přednáška Procesní dopady insolvencí na pozůstalostní řízení (střet pozůstalostního a insolvenčního řízení). Článek vychází z obsahu přednášky a blíže rozvádí jeden okruh probíraných problémů.
V tomto příspěvku se zaměříme na (neodvolatelné) darování pro případ smrti, a to na pozadí usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2023, č. j. 102 Co 9/2023-102, které je prozatím jediným českým rozhodnutím k tomuto staronovému institutu. Rozhodnutí se však věnuje i řadě jiných otázek a dospívá přitom k překvapivým závěrům, které – máme za to – zasluhují hlubší (kritickou) doktrinální reflexi.
Tento příspěvek vznikl v rámci plnění specifického vysokoškolského výzkumu (SVV) Univerzity Karlovy č. 260 622 „Technologický pokrok a společenské proměny jako výzvy pro zkoumání základních otázek práva“.
Střípky z historie 75. Napsal JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., člen redakční rady Ad Notam.
Rozhovor s JUDr. Svatoplukem Procházkou, notářem v Praze, vedl čestný prezident NK ČR JUDr. Martin Foukal.
Závěra pozůstalosti ve smyslu § 1682 o. z. slouží k zajištění majetku zůstavitele zejména pro účely uspokojení práv věřitelů (některých dědiců nebo nepominutelného dědice), příp. k vyloučení možnosti ztráty nebo poškození majetku v pozůstalosti. Z povahy věci nemůže sloužit k zajištění pohledávek zůstavitele v pozůstalosti (i kdyby byl dlužníkem dědic), neboť se nejedná o prostředek k řešení sporů (mezi dědici), např. o vydání bezdůvodného obohacení do pozůstalosti nebo o užívání věcí z pozůstalosti do skončení řízení. USNESENÍ NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 13. 10. 2023
Určitě jste se už dostali do situace, kterou může vymyslet jenom život. Nedávno jsem při čekání na klienta, který měl dorazit na opakovaně smluvené jednání, otevřel stránky internetu, abych vyplnil dobu, než přijde. Dočetl jsem se, že v České republice se na čas zastavil život. Po letmém pročtení článku jsem se dozvěděl, ne že by se život opravdu zastavil, ale každý správný Čech se přestal zajímat o dění kolem sebe a soustředil se na to nejdůležitější, na mistrovství světa v ledním hokeji.
Předkládaný diskusní příspěvek reaguje na článek M. Jindřicha o sporné úpravě práva na vypořádání (§ 1693 odst. 3 OZ), týká se však také problematiky reprezentace při započtení na povinný díl a na dědický podíl (§ 1660 odst. 2 a § 1661 odst. 2 OZ), která s právem na vypořádání úzce souvisí.
Darování pro případ smrti se navrátilo do právního řádu české republiky v § 2063 a § 1594 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, poprvé od účinnosti zákona č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ 1950“). Obsahem tohoto článku je stručný historický exkurz právní úpravy darování pro případ smrti od starověku až po zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ 1964“).
Třebaže § 213 o. z. (znehodnocená účast člena korporace, došlo-li zároveň k poškození korporace) normuje určitá ex lege východiska pro případné uplatňování odvozené, tedy reflexní škody, zůstává otázkou, zda v praxi bude takovéto ustanovení pro poškozeného společníka kapitálové společnosti vůbec aplikovatelné, a to především pohledem splnění jeho aktivní věcné legitimace. Předchozí i nedávná rozhodnutí Nejvyššího soudu české republiky ve věci reflexních škod tomu spíše nenasvědčují.
Dědické právo tradičně klade důraz na pořízení pro případ smrti obecně, zvláště pak na závěť. Vůle zůstavitele projevená pro případ smrti v podobě závěti je rozhodující pro určení dědiců, rozdělení pozůstalosti i pro případné další záležitosti, a jako taková má přednost před zákonnou úpravou dědické posloupnosti.
Dne 23. 1. 2024 bylo vydáno usnesení nejvyššího soudu, sp. zn. 24 Cdo 1310/2023, které se zabývá výkladem pojmu „dědic“ ve smyslu § 42 odst. 1 zák. Č. 90/2012 sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „z. O. K.“). Konkrétně zda lze podle § 42 odst. 1 z. O. K. Za dědice považovat i stát, kterému byl podíl ve společnosti s ručením omezeným vydán v souvislosti se zastavením řízení o pozůstalosti jako zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty.
Ve dnech 5. až 7. června 2024 se v prostorách Justiční akademie v Kroměříži uskutečnilo tradiční třídenní setkání notářů, soudců odvolacích soudů a Nejvyššího soudu ČR specializujících se na dědickou problematiku, emeritních notářů a dalších zajímavých hostů.
Dne 15. 8. 2023 vydal krajský soud v Praze rozhodnutí č. J. 102 co 9/2023-102, ve kterém se zabýval darováním pro případ smrti ohledně nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí a následným postupem v řízení o pozůstalosti. Toto překvapivé rozhodnutí, které se zcela odklání od veškerých teoretických I praktických poznatků, je kritizováno (nejen) celou řadou předních českých civilistů.
Institut zakotvený v § 1693 odst. 3 občanského zákoníku umožňující zohlednění určitých aktivit dědiců ve výši získaného majetku vyvolává i po delší době účinnosti občanského zákoníku otázky týkající se několika aspektů.
V loňském roce vzbudilo zaslouženou pozornost právnické komunity stanovisko generální advokáty Juliane Kokott ve věci týkající se odpovědnosti státu za škodu vzniklou v souvislosti s překročením limitů znečištění ovzduší stanovených právem Evropské unie. Bylo tomu především díky závěru, že cílem mezních hodnot stanovených pro znečišťující látky ve vnějším ovzduší a povinností v oblasti zlepšování kvality vnějšího ovzduší stanovených čl. 7 a 8 směrnice 96/62/ES ve spojení se směrnicí 1999/30/ES, jakož i čl. 13 a 23 směrnice 2008/50/ES je přiznat práva jednotlivcům.
Nahlédl jsem do počítače, abych si vybavil témata, jimž jsem věnoval svých téměř 30 fejetonů uveřejněných v Ad Notam v posledních 18 letech. Příznačné bylo, že nejstarší z nich pochází z roku 2006, kdy se teprve forma fejetonu začala v Ad Notam objevovat. Jeho název zněl: Notář a čas.
Soukromé právo chápu jako „hodinový strojek“, který si předáváme z generace na generaci. Pokud z něj vypustíme nějaké malé (zdánlivě nepodstatné) kolečko, může se stát, že se zastaví.
Z účastenství v pozůstalostním řízení dle § 113 z. ř. s. nepominutelnému dědici nevyplývá oprávnění zasahovat do rozsahu aktiv pozůstalosti po zůstaviteli, nýbrž nepominutelný dědic může vznášet námitky a podávat opravné prostředky pouze ohledně ocenění majetku, který byl do aktiv pozůstalosti již zahrnut.
Mělo by být pokračováno v dosud neskončených řízeních o pozůstalosti po nedostatečně identifikovaných vlastnících, která byla zahájena před 1. 1. 2024?
Zůstavitel může nařídit odkazovníku další odkaz, tedy pododkaz. Odkazovník se stává osobou obtíženou pododkazem. Musí pododkaz splnit za všech okolností? Co se stane s pododkazem, pokud odkazovník povolaný zůstavitelem se odkazovníkem nestane nebo odkaz odmítne? Názory na řešení situací, které při nařízení pododkazu a jeho plnění mohou nastat se v komentářích liší.
Od účinnosti občanského zákoníku uplynulo 10 let, přesto stále není jasno v základní otázce, jaké právní následky má prohlášení o vydědění na dědické právo nepominutelného dědice, jestliže zůstavitel současně nezanechal závěť a jestliže zákonné důvody vydědění nebyly naplněny.
Svobodné české notářství oslavilo v loňském roce 30 let od svého obnovení. Za tuto dobu se značně posunulo, a to nejen ke zcela nové úpravě soukromého práva, která letos slaví své první kulaté výročí. Posunulo se také k novým technologiím, které jako notáři ve své praxi využíváme.
Druh a družka nepatří mezi osoby oprávněné k náhradě nákladů na výživu pozůstalým podle § 2966 odst. 1 o. z., který takový nárok nezakládá osobám, jimž zemřelý nebyl povinen poskytovat výživné na základě zákona, ani poskytoval-li je dobrovolně. Snížení životní úrovně osoby, které zemřelý poskytoval výživné dobrovolně, ač k tomu nebyl ze zákona povinen, není bez dalšího okolností odůvodňující přiznání nároku na příspěvek na výživné podle § 2966 odst. 2 o. z. ROZSUDEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 14. 12. 2022, SP. ZN. 25 CDO 3144/2021
Strany při uzavírání smluv stojí často před otázkou, jak vyřešit situace, kdy neví s jistotou, kdy určitá skutečnost v budoucnu nastane a zdali vůbec nastane. Současně po vzájemné dohodě na tuto skutečnost z nějakého důvodu chtějí navázat určitý právní následek...
Účelom príspevku je podeliť sa s českými kolegami o radosť z prijatia ostatnej novely zákona č. 530/2003 Z. z. o obchodnom registri (ďalej aj ako „ZOR“), podľa ktorej slovenskí notári s účinnosťou od 1. novembra 2023 vykonávajú prvozápisy spoločností s ručením obmedzeným do obchodného registra (zákon č. 268/2023 Z.
V § 1693 odst. 3 ObčZ je zaveden zvláštní institut, který ve smyslu zákonného textu spočívá v právu dědice požadovat na ostatních dědicích vyrovnání jeho zásluh z důvodu jeho starání se o zůstavitele, anebo jeho přispění k udržení nebo zvětšení zůstavitelova majetku. V důsledku toho, jak se toto právo realizuje, jde ve své podstatě o právo na zvýšení dědického podílu takového dědice na úkor dědiců ostatních.
Digitální svět nás obklopuje již několik desítek let a do virtuálního prostoru se přesouvá značná část majetku. Osoby dnes již běžně vkládají své finanční prostředky na virtuální internetové účty, do různých platebních systémů, příp. nakupují kryptoměny. Otázku, co se stane s tímto digitálním majetkem po jejich úmrtí...
