Časopis Ad Notam

Vůli využít svého přednostního práva společník vyjadřuje (neurčuje-li společenská smlouva jinak) tím, že převezme vkladovou povinnost (§ 220 odst. 1 z. o. k.) písemným prohlášením podle § 224 z. o. k. Vyjadřuje-li společník vůli využít přednostního práva tím, že převezme...

Kolegyně Katka Brejlová v minulém čísle Ad Notam publikovala fejeton s názvem Seš mrtvej, i kdybys byl živej. Poněkud provokativní název mi připomněl případ z vlastní praxe a nedal mi než kontrovat fejetonem s obráceně uhozeným názvem: Seš živej, i kdybys byl mrtvej.

V článku bude věnována pozornost dvěma provázaným otázkám: 1) K jakému okamžiku by měl být naplněn důvod vydědění? 2) Má prominutí důvodu vydědění zůstavitelem nějaké právní následky?

Dojde-li při přezkumu pohledávek přihlášených do likvidace pozůstalosti k tomu, že notář pohledávku považuje za neprokázanou, má věřitel možnost domáhat se určení pohledávky u sporného soudu žalobou o určení pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podle § 262 z. ř. s. K podání žaloby vyzve notář věřitele usnesením podle § 260 z. ř. s. Soudy se v nedávných rozhodnutích zabývaly případem, že přihláška pohledávky věřitele byla notářem u přezkumného jednání shledána za neprokázanou a věřitel byl odkázán k podání žaloby, přestože přihláška pohledávky nesplňovala předepsané náležitosti na její úplnost a určitost podle § 241 z. ř. s.

Představte si, že by existovala cesta, jak zrychlit přibližně 5 až 10 % všech pozůstalostních řízení o polovinu, značně je zjednodušit a ušetřit obrovské množství nákladů. Říkáte si, že to není možné? Je to možné, a je to velmi jednoduché. Důkazem budiž to, že na Slovensku to takto funguje bez problémů již téměř 10 let.

Obchodní společnosti s účastí obce nebo kraje patří mezi obchodní společnosti se zvláštním právním režimem. Úprava jejich právních poměrů se neřídí jen občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích, nýbrž i dalšími zákony z oblasti správního práva. Těmi jsou zejména zákon o obcích, zákon o krajích nebo zákon o hlavním městě Praze (souhrnně dále jen „zákony o územních samosprávných celcích“). Pozornost zaměřuji na společnost s ručením omezeným a akciovou společnost jako kapitálové společnosti, v nichž mají územní samosprávné celky zpravidla účast. Cílem článku je vymezit některé základní otázky a otevřít diskusi.

Otázku pozůstalostního řízení s výše uvedeným mezinárodním prvkem jsem nastínil v článku zveřejněném v Ad Notam 1/2025. V mezičase nicméně vyšlo najevo, že problematiku vietnamského hmotného dědického práva nově upravuje novelizovaný občanský zákoník Vietnamské socialistické republiky č. 91/2015/QH13 ze dne 24. 11. 2015, účinný od 1. 1. 2017 (dále jen „VOZ“), v překladu do českého a anglického jazyka z roku 2019, poskytnutém Ministerstvem spravedlnosti ČR. Pro úplnost je ovšem nezbytné uvést, že se nejedná o oficiální autorizované překlady. S ohledem na výše uvedené jsem se rozhodl aktualizovat dříve popsané pasáže věnované hmotnému právu.

Platné právo mnohdy neobsahuje výslovnou regulaci určitých subtypů právních jednání, jejichž dovolenost však dlouhodobě dovozuje doktrína a judikatura. K takovým patří v oblasti dědického práva i tzv. svěřenské nástupnictví ke zbytku nebo též fideicommissum eius quod supererit. Účelem tohoto příspěvku bude seznámit čtenáře s vývojem právního institutu, se zdroji, z nichž mohl český zákonodárce čerpat, a konečně pozastavit se nad smyslem a významem svěřenského nástupnictví ke zbytku.

Rozhovor s Mgr. Pavlem Bernardem, viceprezidentem NK ČR a čerstvým držitelem ocenění Právník roku, vedl čestný prezident NK ČR, JUDr. Martin Foukal.

K § 1 odst. 1 a § 109j odst. 1 písm. b) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) K § 2 až 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich K § 12 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém

Výslovné prominutí činu zakládajícího dědickou nezpůsobilost dědice ve smyslu § 1481 o. z. nemusí spočívat jen v přímém slovním vyjádření zůstavitele, nýbrž je třeba je spatřovat i v jiném jednání zůstavitele, z nějž lze jednoznačně dovodit, že čin dědici odpustil. USNESENÍ NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 29. 7. 2024, SP. ZN. 24 CDO 1375/2024

Život tropí hlouposti, na které paragraffy občas nestačí. Příběh, který vám budu vyprávět, se před pár lety opravdu stal.

Říká se, že kdo nezná historii, je odsouzen ji opakovat, zatímco ti, kdo historii znají, jsou odsouzeni se dívat, jak ji jiní opakují. Nevím, který z těchto osudů je milosrdnější, ale když nic jiného, pak ten druhý je alespoň o hodně zajímavější a intelektuálně podnětnější. Člověk může občas dát k dobru nějakou tu historickou paralelu a tvářit se u toho chytře.

Mezi dnem, kdy zůstavitel pořídí závěť, a dnem, kdy odejde na věčnost, častokrát uplyne značný čas a složení zůstavitelova majetku se v tomto období nezřídka značně promění. V příspěvku se zaměřuji právě na to, jaké při rozdělení pozůstalosti vyvolá důsledky, pokud věc, k jejímuž dědění byl dědic povolán závětí, z rozličných příčin není v pozůstalosti v takové podobě, v jaké ji zůstavitel vlastnil k datu pořízení závěti.

Problematika dědění majetkových práv autorských, stejně jako dalších práv zaručených autorským zákonem č. 121/2000 Sb. (AZ) představuje specifickou a často opomíjenou oblast, která v praxi notářů, jakož i dědiců a jiných uživatelů autorských děl a dalších předmětů ochrany, může vyvolat celou řadu teoretických i praktických otázek.

V článku budeme řešit případy, ve kterých není forma dědickoprávních jednání v občanském zákoníku uvedena, nebo není možnost modifikujícího projevu vůle vůbec upravena.

Někteří převodci podílu jakožto společníci kapitálové společnosti, kteří zároveň jsou/byli členy statutárního orgánu, mohou „přirozeně“ více inklinovat k tomu, aby jimi dříve ovládaná či jinak kontrolovaná kapitálová společnost nemohla vůči nim vyvozovat, pokud možno, jakoukoli odpovědnost za výkon jejich funkce člena statutárního orgánu.

Ve svém příspěvku v minulém čísle tohoto periodika jsem slíbil, že se blíže vyjádřím k rozdílům mezi příkazem a podmínkou, neboť tato otázka je jednou ze základních otázek, které se pojí s vedlejšími závětními doložkami. V tomto článku plním svůj slib. Článek strukturuji tak, že (I.) nejprve obecně hovořím o smyslu rozlišování mezi jednotlivými vedlejšími závětními doložkami, (II.) poté se věnuji obecným kritériím, (III.) následně pojednávám právě o rozlišování podmínek a příkazů, (IV.) poté o rozlišování podmínek a odkazů a (V.) nakonec o rozlišování odkazů a příkazů.

„Notáři jsou velmi stabilní a spolehlivou součástí našeho justičního systému.“

Notář může být zproštěn povinnosti mlčenlivosti podle § 56 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, i konkludentním jednáním (§ 546 o. z.), za úplné zproštění povinnosti mlčenlivosti však nelze bez dalšího považovat pouhou účast osoby oprávněné ke zproštění povinnosti mlčenlivosti při výslechu notáře prováděném orgánem veřejné moci.

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2023, č. j. 102 Co 9/2023-102, v souvislosti s řešenou problematikou darování pro případ smrti opětovně rozpoutalo debatu o nabývání dědictví.

Každému notáři se jistě nesčetněkrát stalo, že v průběhu vedení řízení o pozůstalosti ho oslovila pojišťovna s žádostí o sdělení, kterým osobám svědčí dědické právo po zemřelém.

S ohledem na značnou podobnost českého a vietnamského občanského práva není dle mého názoru aplikace VOZ a dalších předpisů v řízení o pozůstalosti nepřekonatelným problémem. Naopak lze dospět k závěru, že minimálně v oblasti odpovědnosti za dluhy je vietnamská úprava jednodušší a srozumitelnější než výhrada soupisu pozůstalosti.

Nejvyšší soud v nedávné době připomněl, že pozůstalostnímu soudu jsou vyhrazeny jen určité úkony v řízení o pozůstalosti a jiné si nemůže pro sebe atrahovat, ale musí k jejich provedení pověřit notáře, kterému je svěřeno provedení řízení jako celku.

Příkaz představuje vedlejší závětní doložku, skrze kterou zůstavitel ukládá dědici či odkazovníkovi povinnost k určitému jednání nebo opomenutí. Na rozdíl od podmínek či doložení času příkaz bezprostředně nezasahuje do nabytí dědictví či odkazu.