Dochází-li mezi dědici k neshodám ohledně správy pozůstalosti, může soud rozhodnout o tom (§ 156 z. ř. s.), že správu pozůstalosti má vykonávat pouze jeden z dědiců, zejména za situace, kdy tomuto dědici svědčí právní důvod k dědění, o němž nejsou pochybnosti, dědictví neodmítl a je schopen a ochoten spravovat pozůstalost. USNESENÍ NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 23. BŘEZNA 2023, SP. ZN. 24 CDO 111/20223
V zápise z redakční rady Ad Notam se mimo jiné uvádí: „u třetího článku pana Dr. Talandy a Doc. Horáka se k tématu společného dědění manželky a milenky rozvinula odborná diskuse (…)“. Článek JUDr. Adama Talandy, Ph.D., a Doc. JUDr. Ondřeje Horáka, Ph.D.: spolužijící osoba – od výdobytku socialismu k realitě dneška? Byl uveřejněn v čísle 1/2023 a zabývá se děděním spolužijících osob, které můžou mít na zůstavitele nejrůznější osobní vazby.
Součástí dědění je vedle nabytí majetku také přechod dluhů zůstavitele na dědice. Povinnost dědice hradit dluhy zůstavitele je zásadně neomezená, ale lze ji omezit do výše ceny nabytého dědictví uplatněním výhrady soupisu pozůstalosti. Zvláště v případě omezení povinnosti dědice hradit dluhy zůstavitele mohou vznikat nejasnosti při určení konkrétní výše dluhů, které na dědice přecházejí.
Po více než deseti letech revizních příprav vstoupila 1. ledna letošního roku v účinnost novela švýcarského občanského zákoníku, výrazně se dotýkající dědického práva. Při této příležitosti bych chtěl v následujícím textu ve světle zmíněné novely pojednat o základních rysech švýcarské dědickoprávní úpravy, a to především se zaměřením na ochranu osob, jimž ze zákona svědčí nárok na díl z pozůstalosti (povinný díl).
Právo nic jiného není, nežli umění a rozeznání dobrého od zlého, spravedlivého od nespravedlivého, pravého od křivého, mírného od nemírného: kteréž jednoho každého k tomu vede a učí, čeho se má přidržeti a čeho se zase vystříhati. PAVEL KRISTIÁN Z KOLDÍNA
Dědictví není nic jiného než nastoupení do veškerých práv zůstavitele. Salvius Iulianus
Rozhovor s prezidentem NK ČR vedla JUDr. Věra Sáblíková, prezidentka Notářské komory pro hl. m. Prahu.
ROZSUDEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 19. DUBNA 2022, SP. ZN. 22 CDO 3387/2021
Konflikty mezi dědici navzájem nebo mezi dědici a samotným notářem jsou častá věc. Pokud vím, tak ve městě, či dokonce velkoměstě se tyto konflikty vyskytují častěji než v okresních městech či na vesnici. Jak mi vyprávěl Martin Šešina, v okrese Benešov má notář ještě takovou autoritu, že účastníci většinou jeho slova či doporučení respektují, prostě jeho názor považují za tzv. „směroplatný“.
Nezřídka se stává, že se po právní moci usnesení, jímž bylo pozůstalostní řízení skončeno, objeví nějaký další majetek, který z rozličných důvodů nebyl předmětem původního řízení. Do 31. 12. 2013 platilo, že „Objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, nějaký zůstavitelův majetek, popřípadě i dluh, provede se o tomto majetku řízení o dědictví. Objeví-li se pouze dluh zůstavitele, řízení o dědictví se neprovede.
Ke dvěma výročím eugena ehrlicha Úprava dědění spolužijící osoby jako dědice podle zákonné dědické posloupnosti byla v českém právu zakotvena v 50. Letech 20. Století a přetrvala do dneška. Spolužijící osoba je od té doby k dědění povolána společně s nejbližšími příbuznými zůstavitele, podle současné úpravy ve druhé a třetí zákonné dědické třídě. Je dědění spolužijící osoby přežitkem myšlení právnické dvouletky z éry budování socialismu, nebo jde o adekvátní řešení sociální reality dneška, které odpovídá dlouhodobým tendencím právní vědy I praxe?
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022 předestřel podrobnou právní argumentaci, která sjednocuje v právní praxi zcela zásadní civilněprávní a korporátní otázku odpovídající tomu, jak nahlížet na právní jednání, které učinil zástupce (člen voleného orgánu), jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupené obchodní korporace.
Po téměř deseti letech účinnosti občanského zákoníku lze již poměrně kvalifikovaně hodnotit některé nové instituty dědického práva. Některé nejsou příliš praktické, a proto se téměř nevyužívají. Některé se naopak (zatím) příliš nevyužívají, přestože jsou velmi praktické. Mezi takové patří i dědická smlouva.
Pohledávka zástavního věřitele za třetími osobami zajištěná zástavním právem na majetku zůstavitele se při nařízené likvidaci dědictví uspokojuje bez ohledu na její splatnost.
Rozhovor s prof. JUDr. Radimem Boháčem, Ph.D., vedl prezident Notářské komory České republiky Mgr. Radim Neubauer.
Účinky správního rozhodnutí ministra spravedlnosti o pozastavení výkonu funkce notáře z důvodu, že notáři bylo sděleno obvinění pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin spáchaný v souvislosti s činností notáře, zanikají bez dalšího dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání pravomocně ukončeno. ROZSUDEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 26. 5. 2020, SP. ZN. 30 CDO 1120/2020
Fejeton
Právo na výplatu peněžní částky ve výši povinného dílu je jediným právem, které může nepominutelný dědic s právem na povinný díl požadovat bez ohledu na vůli jakékoli další osoby (tj. bez ohledu na vůli zůstavitele a bez ohledu na vůli osob povinných uspokojit právo na povinný díl).
V rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu české republiky, která bude zmiňována v tomto příspěvku, lze v oblasti soukromého práva, a to v rámci dotčených hmotněprávních institutů, učinit některé právní závěry ohledně umístění (vlastnoručního) podpisu v rámci písemných právních jednání.
Nový občanský zákoník přinesl významné změny na poli dědického práva. Beze změny nezůstal ani samotný institut vydědění. Občanský zákoník opět zavedl starořímskou zásadu exheredationes non sunt adiuvandae (vydědění se nemá podporovat) zmiňovanou v důvodové zprávě a upravil též některé důvody vydědění.
V Právníku z r. 1909 publikoval Antonín Hassmann článek "Soukromé ústní testamenty podle práva rakouského". Autor podrobně a kriticky pojednal o uvedeném institutu a uzavřel, že "skoro žádný ústní testament neobejde se beze sporu!"
Rozhovor s paní doktorkou vedla JUDr. Věra Sáblíková, prezidentka Notářské komory pro hl. m. Prahu.
Pravomoc soudů rozhodnout o odměně správce je založena v části druhé, hlavě třetí zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, tj. v rámci úpravy řízení o pozůstalosti, kam je zařazen § 127 tohoto zákona. Toto zákonné ustanovení řadí mezi náklady pozůstalostního řízení mimo jiné i odměnu správce.
Pro závěr o dědické nezpůsobilosti ve smyslu § 1481 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) je rozhodující posouzení soudu v řízení o pozůstalosti, zda dědicem spáchaný čin (např. účast na sebevraždě zůstavitele) směřuje proti zůstaviteli; nepostačí pravomocný rozsudek soudu v trestním řízení, že byl tento trestný čin povahy úmyslného trestného činu spáchán a že jej spáchal dědic.
Fejeton
