V roce 1898 zveřejnil odborný časopis právník judikát, ve kterém byl řešen případ souběhu dvou dědických titulů – dědické smlouvy a odkazu. Ustanovení § 1476 NOZ tuto možnost působení vedle sebe nevylučuje. Jak by se však nyní projednával případ, jehož výsledek byl rozsouzen před více než sto lety?
Smlouva o zúžení společného jmění manželů týkající se nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, jež dosud netvoří společné jmění manželů, nemůže být samostatně předmětem řízení o vkladu vlastnického práva, neboť na jejím základě žádný z účastníků vlastnické právo nenabývá (ani nepozbývá). Taková smlouva o zúžení společného jmění manželů proto nabývá účinnosti jejím uzavřením, tedy zpravidla dnem podpisu smluvních stran, pokud si účastníci smlouvy nesjednali tzv. odkládací podmínku, na jejíž splnění je účinnost smlouvy vázána.
Stáří nebývá k lidskému jedinci štědré. K mála přednostem tohoto věku však patří nadhled, vědomí souvislostí. Obdobně jako horolezci vystupují do výšin prostorových, lidé s přibývajícím věkem vystupují po stupnici prožitých let do výšin časových a jejich horizontem se stávají nejen uplynulá desetiletí, ale i staletí, někdy i tisíciletí.
Věcná práva tradičně spoludefinují civilistický systém jako oblast práv majetkové povahy a značné síly projevující se působením vůči všem a přímým „vztahem“ svého nositele k danému předmětu. Takovou pozici by nemohla zastávat bez propracované konceptuální a strukturální stránky, která představuje hlavní zaměření následující přehledově pojaté stati.
Důsledky vydědění pro potomky vyděděného potomka se podle nové úpravy (§ 1646 odst. 3) liší podle toho, zda vyděděný potomek přežil zůstavitele nebo zda zemřel před zůstavitelem (resp. současně s ním). V případě, že vyděděný potomek přežil zůstavitele, nedědí v zásadě ani jeho potomci. Jako sporná však může být nahlížena otázka, zda má potomek žijícího vyděděného potomka alespoň právo na povinný díl.
Dědický podíl je jedním ze základních institutů dědického práva, který kvantifikuje právo jednotlivých dědiců na celé pozůstalosti. Jeho velikost určuje zůstavitel ve své závěti (neurčí-li tak, platí § 1500 odst. 1), popřípadě zákon v případě zákonné dědické posloupnosti. Je zajímavé sledovat jeho vývoj od účinnosti obecného zákoníku občanského z r. 1811 dodnes.
říká v rozhovoru s prezidentem notářské komory Mgr. Radimem Neubauerem nová děkanka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci JUDr. Zdenka Papoušková, Ph.D.
říká v rozhovoru pro Ad Notam doc. JUDr. Radim Boháč, Ph.D., z katedry finančního práva a finanční vědy PF UK.
Alena Macková, Ladislav Muzikář a kol. Nakladatelství Leges, 864 stran, ISBN: 978-80-7502-122-9
V průběhu dědického řízení není možné samostatně rozhodovat o tom, zda určitá věc patří nebo nepatří do dědictví. O tom, co tvoří (či netvoří) součást dědictví, nelze vydávat jiná rozhodnutí než usnesení o dědictví podle § 175q o. s. ř. nebo usnesení o vypořádání společného jmění manželů podle § 175l o. s. ř., pokud nebylo součástí usnesení o dědictví. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1246/2015
říká v rozhovoru s prezidentem Notářské komory ČR Mgr. Radimem Neubauerem JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu ČR a dlouholetý člen redakční rady Ad Notam.
Karolína Adamová, Antonín Lojek, Karel Schelle (ed.), Jaromír Tauchen Tematická řada. Stát. Praha-Litomyšl: PASEKA, 2015. 649 stran ISBN 978-80-7432-652-3
Tento článek si klade za úkol popsat proces a upozornit na eventuální problémy spojené se svoláním nejvyššího orgánu v kapitálových společnostech, kterým je dle § 44 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále též jen „zákon o obchodních korporacích“ nebo „ZOK“/ valná hromada.
Jsou-li předmětem dědictví po zůstaviteli (českém občanovi) nemovitosti ležící na území Slovenské republiky, je (bez ohledu na státní příslušnost zůstavitele) dána výlučná pravomoc slovenského soudu k jejich projednání. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 282/2015
říká v rozhovoru pro Ad Notam Michal Bobek, první český generální advokát u Soudního dvora Evropské unie.
Tomáš Oulík: Pták v úlu Kniha básnických textů a krátkých povídek. Vydáno vlastním nákladem, 2015
Daniela Kovářová Leges, Praha 2015. 288 S. ISBN 978-80-7502-097-0
