Časopis Ad Notam

Lidské srdce a paragrafy - O prázdném hrobu - Pořčená závěť

Opavský deník Troppauer Zeitung přinesl ve vydáních z 22. a 24. června 1884 na pokračování zajímavý článek Kurze Geschichte des Notariates von den frühesten Zeiten an bis auf unsere Tage (Stručné dějiny notářství od nejstarších dob až do dnešních dnů), jehož autorem byl Wladimir Pappafava.

Rozhovor s Ing. Monikou Červíčkovou uskutečnil Mgr. Radim Neubauer, prezident Notářské komory České republiky.

Ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání akciové společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, je neurčité.

29. května uplynulo 100 let od narození velké osobnosti moderního českého notářství – prvního čestného prezidenta Notářské komory ČR a bývalého vedoucího státního notáře v Mělníku JUDr. Jiřího Brázdy.

Vydědění je tradičním institutem dědického práva, který byl znám již právu římskému a o jehož existenci panuje obecné povědomí. Nikoliv však o jeho obsahu, resp. o konkrétních důvodech k vydědění a zejména jejich správné interpretaci. V praxi není výjimkou, že se vůle zůstavitele a jím tvrzené okolnosti směřující k vydědění potomka střetávají v notářské nebo advokátní kanceláři s výkladem příslušné judikatury.

Jak se s touto problematikou normotvůrci popasovali, tentokráte nebudeme zkoumat v českém právním řádu, nýbrž v pramenech práva ostatních evropských států.

Kryptoměny rezonují dnešním světem. Mezi nimi pak nejvíc bitcoin. Lze s ním platit za zboží a služby, a to i mimo prostředí internetu. Slouží jako investice. Co se ale stane poté, když jeho vlastník zemře?

Hmotněprávní i procesní postavení nepominutelného dědice patří v poslední době k frekventovaným a praktickým otázkám dědického práva.

Problematika nepominutelného dědice patří mezi nejhojněji probíraná témata, přesto však v souvislosti s ní existuje řada praktických otázek, ohledně jejichž řešení zdaleka není jasno.

„Je načase vyvést ze soudů ty agendy, které justici zbytečně zatěžují a které by přitom lépe, operativněji a levněji mohli řešit například právě notáři,“ říká v rozhovoru pro Ad Notam nový místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk.

Mezi nejpalčivější otázky nové právní úpravy patří problematika klientů zastoupených na základě plné moci a jejich identifikace

Před dvěma lety jsem publikovala na stránkách tohoto odborného časopisu článek s názvem Výhrada soupisu pozůstalosti v praxi. Od té doby se nezměnilo nic na tom, že institut výhrady soupisu je stále velmi diskutovanou věcí na poli praxe i teorie.

Cieľom príspevku je poskytnúť návrh riešenia otázok, ktoré sa môžu vyskytnúť v prípadoch, keď poručiteľ zanechá odkazom celú svoju alternatívnu pohľadávku, alebo keď zanechá konkrétnu individuálne určenú vec z takejto alternatívnej pohľadávky, čiže odkáže vec, ktorú nikdy nemal vo svojom vlastníctve.

V následujícím článku se pokusím přiblížit institut závěti v italském dědickém právu, která je, vedle dědění ze zákona, jediným dědickým titulem. V Itálii se dědí ze zákona nebo ze závěti (článek 457 IOZ). Dědické smlouvy jsou výslovně zakázány (článek 458 IOZ).

Při přihlašování pohledávek zajištěných exekutorským zástavním právem je třeba důsledně odlišit zástavní právo, které mohlo vzniknout do 30. 6. 2015 dle § 69a exekutorského řádu a zástavní právo, které vzniká dle § 73a exekutorského řádu při jejich přihlašování do likvidace pozůstalosti.

Novela do zákona promítla závěry aktuální judikatury a překlenula některé přetrvávající výkladové potíže.

Rozhovor s prof. JUDr. Radimem Boháčem, Ph.D., vedl prezident Notářské komory České republiky Mgr. Radim Neubauer.

Účinky správního rozhodnutí ministra spravedlnosti o pozastavení výkonu funkce notáře z důvodu, že notáři bylo sděleno obvinění pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin spáchaný v souvislosti s činností notáře, zanikají bez dalšího dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání pravomocně ukončeno. ROZSUDEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 26. 5. 2020, SP. ZN. 30 CDO 1120/2020

Fejeton

Právo na výplatu peněžní částky ve výši povinného dílu je jediným právem, které může nepominutelný dědic s právem na povinný díl požadovat bez ohledu na vůli jakékoli další osoby (tj. bez ohledu na vůli zůstavitele a bez ohledu na vůli osob povinných uspokojit právo na povinný díl).

V rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu české republiky, která bude zmiňována v tomto příspěvku, lze v oblasti soukromého práva, a to v rámci dotčených hmotněprávních institutů, učinit některé právní závěry ohledně umístění (vlastnoručního) podpisu v rámci písemných právních jednání.

Nový občanský zákoník přinesl významné změny na poli dědického práva. Beze změny nezůstal ani samotný institut vydědění. Občanský zákoník opět zavedl starořímskou zásadu exheredationes non sunt adiuvandae (vydědění se nemá podporovat) zmiňovanou v důvodové zprávě a upravil též některé důvody vydědění.

V Právníku z r. 1909 publikoval Antonín Hassmann článek "Soukromé ústní testamenty podle práva rakouského". Autor podrobně a kriticky pojednal o uvedeném institutu a uzavřel, že "skoro žádný ústní testament neobejde se beze sporu!"

Rozhovor s paní doktorkou vedla JUDr. Věra Sáblíková, prezidentka Notářské komory pro hl. m. Prahu.

Pravomoc soudů rozhodnout o odměně správce je založena v části druhé, hlavě třetí zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, tj. v rámci úpravy řízení o pozůstalosti, kam je zařazen § 127 tohoto zákona. Toto zákonné ustanovení řadí mezi náklady pozůstalostního řízení mimo jiné i odměnu správce.

Pro závěr o dědické nezpůsobilosti ve smyslu § 1481 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) je rozhodující posouzení soudu v řízení o pozůstalosti, zda dědicem spáchaný čin (např. účast na sebevraždě zůstavitele) směřuje proti zůstaviteli; nepostačí pravomocný rozsudek soudu v trestním řízení, že byl tento trestný čin povahy úmyslného trestného činu spáchán a že jej spáchal dědic.